Během podzimu roku 2009 se naše společenství zúčastnilo semináře Ernesta Sieverse „Život v Duchu“.

Cílem semináře je prohloubení náboženské praxe za působení Ducha svatého. Je založen na osobním rozjímání daných úryvků z Písma. Po stránce organizační je seminář rozdělen do osmi týdnů, přičemž každý týden představuje jiný tématický celek. Během každého týdne se koná schůzka účastníků, během které je uvedeno téma pro následující týden a je věnován čas na sdílení zkušeností s tématem minulého týdne. V průběhu semináře se též koná bohoslužba smíření s přijetím svátosti smíření, modlitba za vylití darů Ducha svatého a modlitba rozeslání.

Tématicky jsou první týdny semináře zaměřeny na prohloubení důvěry v Boha a v jeho uzdravující moc. V dalších týdnech jsou účastníci postupně vedeni k využití svých osobních darů ke službě Božímu království, tedy k zapojení se do života církve.To vše za vydatné pomoci Ducha svatého.

V následujících řádcích se s námi podělí o svoji zkušenost se seminářem manželé Zemanovi.

Před rokem jsme já i moje žena prošli seminářem Život v Duchu podle Sieverse. Dobře si uvědomujeme, že naše zkušenost není snadno sdělitelná a předatelná, ale přesto bychom chtěli napsat pár řádků.

Martin:
Moje situace byla velmi specifická v tom, že jsem se po konverzi připravoval ke svátostem. První svaté přijímání spojené s biřmováním a před tím i celoživotní zpovědí. Uff, každý si asi dovede představit, že šlo náročný proces. Snad bych jej krátce přiblížil těmito atributy: čas přípravy a formování názorů, studia poněkud děsivého katechismu. Čas proměny, a tedy i čas pochyb a nejistoty, ale zároveň i odhodlání a věrnosti sobě samému, svému rozhodnutí. Především však objevování života s Bohem - ne jako teoretickým principem, ale živou osobou, která mě opakovaně přijímala (a přijímá) navzdory mým chybám, pochybám a hříchům, navzdory tomu, že jsem sám sobě často moc nerozuměl, a kdy jsem napůl vykolejen hledal novou identitu. Identitu křesťana - probuzením dřímajícího miminkovského křtu jsem přijal Ježíše jako bratra, Boha jako otce a konečně pochopil společenství přátel okolo jako pravé naplnění donedávna problematického slova církev. Takto zpětně jsem rád, že je vše za mnou, že jsem zapustil kořeny a teď mohu pokojně čerpat mízu a snad i postupně vydávat plody.

V tomto intenzivním čase noření se do božího milosrdenství a tajemství, jsem pochopitelně nasával různé podněty jako houba. A vydatnou potravu mi poskytl seminář Život v Duchu. Takto zpětně - s odstupem jednoho roku - bych docenil jeho jednotlivé stavební kameny asi takto:

1. Povinnost denně rozjímat evangelium. Trochu překvapivě (pro mě jako netrénovaného člověka) celkem náročný úkol. Nečetl jsem Písmo podle nálady jako dříve, ale ze síly slibu, rozhodnutí a věrnosti ostatním účastníkům. Pochopil jsem, že překonání vlastní lenosti nese své plody, že přijít k Bohu, i když člověk zrovna nemá náladu, má svůj smysl a může být na závěr odměněno nahrazením splínu radostí a třeba i proměněním a zarámováním celého dne. I když nyní takto nerozjímám, zážitek denního rozjímání si nesu s sebou a vím, jaké plody mohu čekat, pokud se k němu vrátím.

2. Struktura semináře. Seminář je vystavěn s velkou zkušeností a postupné uvádění do jednotlivých témat přináší rozmanitost a plnost - jednoduše vše graduje. Střední část semináře mi byla velmi blízká a opravdu jsem si ji užíval. Závěrečné týdny zaměřené na promítnutí ideálů do praxe a vyslání do světa jsem prostě nebyl schopen naplno pojmout. Vím, kam jsem ještě nedorostl.

3. Společenství. Jsem moc rád, že jsem seminářem procházel ve společenství lidí, které mám rád. Seminář nám umožnil se navzájem hlouběji poznat. Vždy se mi líbilo sledovat, jak nadhozená myšlenka různorodě rezonuje s osobností každého z nás a vzniká tak fundamentálně cosi nového (a zároveň nedosažitelného úsilím samotného jednotlivce).

4. Zážitky. Autoři semináře ve své moudrosti okořenili přednáškové části rozmanitými zážitky. Dávno vím, že ne vše dokáži pochopit hlavou a k plnějšímu strávení potřebuji zajít do kostela, napsat dopis, či projít připraveným rituálem… Obtížně se mi o tom píše, ale vyvrcholením pro mě byla modlitba za jednotlivé účastníky semináře.

Tak jen stručně na závěr: stojí to za to!

Radka:

…a PROČ stojí za to zúčastnit se semináře?

Lidé, když jsou bez problémů a vše jakž takž funguje, často nemají čas nebo potřebu „prohlubovat svůj duchovní život“. Ale pak se v době problémů nebo krize diví, že se jim vše sesypalo jako domeček z karet. Hledají pokud možno rychlá a účinná řešení, která ale obvykle neexistují. Známe to z Bible z podobenství o domě postaveném na písku. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a obořily se na ten dům; a padl a jeho pád byl veliký. Možná se ptáte, jak to souvisí se seminářem „Život v Duchu“. Projít tímto seminářem pro mne znamenalo hloubení základů „domu mého života“ na skále. Z vlastní zkušenosti vím, že až přijdou problémy a krize, ukáže se, nakolik jsem skutečně „pevně zakotvená v Bohu“ a jak moc mu doopravdy důvěřuji…Věřím, že to díky Sieversovi bude o trochu více než dříve.

Zemanovi


Orientačně během ledna až února roku 2011 chceme znovu uspořádat tento či podobný seminář, na nějž jste zváni. Pokud Vás nabídka zaujala, kontaktujte mě: novak@ujf.cas.cz , tel. 776 272 685, nebo kohokoliv z našeho společenství.

Jan Novák