Ekumenická bohoslužba zní trochu oficiózně, ale je to docela příjemná věc. V Kralupech nad Vltavou se slaví jednou v roce, v lednu. Samozřejmě v neděli, protože se na ní setkávají samí křesťané z Kralup a okolí. Zvláště zástupci Církve československé husitské, Církve bratrské, Církve českobratrské evangelické a Římskokatolické církve. Letos byl 25. ledna hostitelem Husův sbor, který má modlitebnu v bývalé synagoze (kterou využívají i ostatní protestantské církve Kralupska).

Věděla jsem, že po bohoslužbě bude občerstvení a to byla trochu záchrana: schovaná za bábovkou jsem se cítila jistější, když jsem vstupovala do dveří. Znáte to, na oslavu se vždycky chodí líp, když taky něco přinášíte. Věděli to všichni, a tak se na dlouhém stole nakupilo veliké množství dobrot.

Tušila jsem, že budu jako katolička v menšině – i když je nás v Kralupech nejvíc. No nakonec jsem nebyla jediná, kromě faráře přišli ještě jedni postarší manželé, takže ostuda nebyla tak veliká.

„Vítejte“, rozzářil se přede mnou muž ve svetru, jak se později ukázalo farář Husova sboru. V zápětí mě odchytl kněz a prý jestli budu té dobroty a vymyslím nějakou přímluvnou modlitbu, nejlépe dvě. Jasně, vždycky je za co děkovat a prosit, odkývala jsem a vzápětí jsem dostala trému jako na přehrávce v "hudebce".

S rozkoší, kterou docení jen farník odkázaný na krásné, ale věčně promrzlé katolické kostely, jsem si v teplé modlitebně pověsila kabát na věšák a zasedla do lavice (stejně jako „u nás“ se zaplňují od zadu).

Během obřadu se před obětním stolem vystřídali všichni čtyři duchovní, skvěle sehraní, navzájem uctiví. Jako nové, i když jsem to nejspíš už někdy slyšela, mi z kázání a ostatních promluv znělo tohle: že rozdělení křesťanů budí oprávněné pohoršení. Že jednotu mezi sebou nikdy nevytvoříme, pokud nebudeme jednotní s Bohem.

Zpívaly se hlavně písně z Taizé, za doprovodu harmonia na šlapací pedály. Zpívám ráda, ale pořádně jsem si to užila až po přímluvách, šťastná, že ze mě vážně něco vypadlo. Taky jsme si všichni podali ruce a popřáli si pokoj. Pak bohoslužba skončila a došlo na ty dobroty. Zůstala jsem ještě dlouho, nejen kvůli závinu s třešněmi a mákem, čokoládové roládě nebo tvarohové buchtě. Poznala jsem nové lidi a... zapovídala jsem se.

Magdalena Čechlovská