Každým rokem se křesťané z různých církví schází ke společné bohoslužbě. Letošní ekumenické setkání proběhlo v kralupském kostele. Kromě katolíků se ho zúčastnili evangelíci, čeští bratři a křesťané z církve husitské. Bohužel na setkání přišlo jen pár lidí, tak kolem třiceti. Některé asi odradila zima v kostele, jiné jejich nezájem nebo přesvědčení, že takové snahy jsou marné.

Já osobně se na tato setkání vždy těším, protože žiji ve smíšené katolicko-evangelické rodině, a tak je pro mě dialog mezi církvemi obzvláště důležitý. Myslím si ale, že je prospěšný pro nás všechny.

Na společné bohoslužbě poznáme zvyklosti i členy bratrských církví. Někdo při čtení z Písma sedí, někdo stojí - ale co na tom. Důležité je, že všichni věříme v jednoho Boha a jeho láska nás spojuje. Ježíš prolil svou krev za nás za všechny a teď je tu s námi.

Ekumenická setkání jsou také příležitostí k tomu, abychom zhodnotili náš postoj vůči příslušníkům bratrských církví. Zda v něm třeba není náznak povyšování. Skutečnost, že se hlásíme k církvi svaté, by v nás neměla vyvolávat pocit, že jsme automaticky lepší než ti druzí. Pouhá příslušnost k církvi nezaručuje, že jsme ve víře vyspělejší, nebo že máme nějaké plus u Pána Boha. Znamená to jen, že jsme na správné cestě k cíli (božímu království). Jak se kdo z nás chopí této příležitosti a využije jí ke svému prohloubení vztahu s Bohem, růstu ve víře, to je čistě jeho osobní věc, do které ostatní lidé nevidí.

Důležitou součástí ekumenického setkání je druhá neformální část, která se odehrála v příjemném prostředí kralupské fary ve Chmelově ulici. Jak už bývá dobrým zvykem při podobných příležitostech, zajistily naše ženy i tentokrát skvělé občerstvení pro všechny účastníky setkání. Při dobrém jídle a pití se konečně rozpoutá ten pravý "mezicírkevní" dialog (ačkoliv se většina účastníků baví o všem možném, jen ne o víře). Najednou nejsou důležité způsoby našeho vyznání víry a sporné záležitosti ustupují do pozadí. To, co nás spojuje, se stává důležitějším než to, co nás rozděluje. Jsme tu jen my lidé s našimi obyčejnými životními příběhy a trampotami.... a uprostřed našeho společenství se usmívá pán Ježíš.

Jana Krátká