Vždycky jsem měl tohle vznešeně a trochu tajemné slovo encyklika spojené s papežem, ale myslel jsem si, že je to nějaký spis, určený teologům, kněžím a možná ještě řeholníkům a řádovým sestrám. Obyčejných laiků - pěšáků Božích se to jistě netýká. Už to, že její název je vždy uváděn v latině, mě utvrzoval v mém názoru.

Poprvé dostalo moje přesvědčení trhlinu, když jsem se rozhodl koupit si útlou knížečku s nadpisem Ecclesia de eucharistia – Encyklika Jana Pavla II o eucharistii a jejím vztahu k církvi.. Cítil jsem podvědomě, že eucharistie je ústředním tajemstvím církve a celého křesťanství. Provokovalo mě, že nejsem schopen do něj hlouběji proniknout a rozhodl jsem hledat cestu k ní z povolaných zdrojů. Ale o téhle mé pouti snad někdy jindy. Teď chci jen říci, že jsem s překvapením zjistil, že encyklika je poměrně útlá knížečka, dá se přečíst za jeden večer, a hlavně, že je srozumitelně napsaná. Zkrátka jsem zjistil, že encyklika může být čtením pro každého.

A tak jsem zpozorněl, když jsem nedávno na rešeršním křesťanském serveru www.krestane.cz zaregistroval titulek „Ve Vatikánu byla dnes na tiskové konferenci představena nová encyklika Benedikta XVI. Nese název: SPE SALVI facti sumus – Nadějí jsme spaseni“. Vida, to je zajímavé téma! Moje naděje, doufání v moji budoucnost, definitivní budoucnost, ale i doufání v Boží přítomnost a pomoc v konkrétních chvílích mého života osciluje v širokých mezích. Hned jsem si článek se zaujetím přečetl a nezůstalo jen u něj. Nejvíce informací jsem objevil na stránkách vatikánského rozhlasu www.radiovaticana.cz Zjistil jsem, že encyklika hned po svém vydání vzbudila velký zájem, a to nejen v církevním prostředí. Text v latině, italštině, francouzštině, angličtině, němčině, španělštině, portugalštině a polštině představili na tiskové konferenci kardinálové Georges Marie Martin Cottier, emeritní teolog papežského domu, a Albert Vanhoye, emeritní profesor novozákonní exegeze na Papežském biblickém institutu.

Kardinál Cottier ve svém proslovu k novinářům zdůraznil: „Tato nová encyklika nám opět ukazuje papeže jako hlubokého teologa a zároveň jako pastýře. Abychom se mohli postavit čelem realitě se všemi svými problémy a těžkostmi, máme naprosto nezbytně za potřebí naději, naději opravdu platnou a pevnou.“ Kardinál Vanhoye mj. řekl, že encyklika Spe salvi obsahuje pozvání k hlubokému přemítání o duchovní situaci naší doby, a odvolává se na mnohá svědectví velkých osobností moderní epochy.

Novou encykliku Benedikta XVI. komentuje také - v Itálii velmi známý – nevěřící novinář Giuliano Ferrari. V rozhovoru pro Radio Vaticana řekl:
Zdá se mi, že papežovým východiskem je toto: V moderním světě už není naděje. Je tu však výhled, což je pojem odlišný: životní vyhlídky, vyhlídka na uzdravení, vyhlídka bohatství. Na místo naděje jsme položili určitý druh prognózy, ale z prognóz není možné žít, nežije se ze samotného života, žije z něčeho, co život přesahuje. Tento život, který křesťané dobře znají, se nazývá naděje a to je to, co moderní svět v podstatě nejvíce potřebuje a čehož nedostatek pociťuje. Papež laskavě a bratrsky promlouvá k srdci moderních lidí právě na tom území, jež je pro ně nejchatrnější, na území, kde by rádi víc věřili, doufali a milovali, ale místo toho to dovedou méně.

Na otázku redaktora, jak se mu jeví papežův názor, že křesťanská naděje se stává možností vykoupení člověka ve srovnání s nepodařenými revolucemi, jak té francouzské, tak té marxistické, novinář říká:
„Za zásadní pasáž považuji tu, kde papež říká: Jak jste si mohli myslet, že sociální struktura vyřeší problém dobra, když existuje a vždycky bude existovat svoboda člověka, tedy podstatná svoboda člověka volit mezi dobrem a zlem? Kritika materialismu Karla Marxe spočívá v tom, že uvěřil v to, že ekonomické struktury vyřeší problém dobra, obecného blaha. A to je omyl materialismu. Je to tedy kritika největší a nejhorší ideologie naší doby, která je naprosto na místě pro kohokoli, kdo je schopen dívat se bez předsudků.“

A jak bude encyklika přijata veřejností? Giuliano Ferrari v rozhovoru pro Radio Vaticana odhaduje: „Z jedné strany bude přijata shovívavě a s ostnem nelibosti, avšak z druhé bude přijata jako tajemný vpád silného myšlení, které se nás týká, které mluví o námaze života. Je to skvostná výzva a tedy znamení silně prostoupené racionální a filosofickou povahou, která je v křesťanství také přítomna; je to odkaz na správný a dobrý život, na elementární city, které vedou k životu, jež má smysl.“

Tak co říkáte, nepřečteme si encykliku SPE SALVI také? Pracovní překlad v češtině už je k dispozici na www.radiovaticana.cz a jistě vyjde brzy knižně, nejspíš v Karmelitánském nakladatelství.

Vladimír Šimík