Kralupská farnost má dvanáct kostelů. Pravidelné bohoslužby se konají v pěti z nich – v Kralupech, Minicích, ve Vepřku, Veltrusích a Velvarech. Většina z farníků byla někdy v kralupském kostele, ale známe i ty ostatní? Co víme o sobě? Otevíráme seriál, ve kterém se jednotlivá společenství sama představí. Díl první: Velvary.

Ve Velvarech jsou tři kostely, mše se konají jen v chrámu svaté Kateřiny, který stojí na náměstí. Nedělní mše tady začíná už v osm hodin ráno a chodí na ní i přespolní rodiny například z Lešan. Často se tak začátek bohoslužby neobejde bez pozdních příchodů. Velvarské společenství je poměrně rovnoměrně namícháno, mezi zhruba čtyřicítkou pravidelných návštěvníků mírně převažují starší ročníky. Ti platí za nejspolehlivější, kdykoli zaskočí na místech, která už předali mladším – když nemůže v neděli přijít obvyklý ministrant, nebo zpěvačka. Jen paní varhanice je stále nenahraditelná, občas mladí farníci zorganizují zpěvy s kytarou. Velvarskou specialitou je farní snídaně. Zhruba jednou za měsíc se sejdeme po nedělní mši na faře při čaji, kávě a domácích bábovkách.

Tak vidím velvarské spolčo já, ale zeptala jsem se i devíti dalších farníků, odpovědělo mi pět z nich, z jejich názorů vybírám: „Zdá se mi, že velvarská komunita je sice menší, ale stmelená a její výhodou je to, že se její členové důvěrně znají a stýkají se i mimo nějaké oficielní akce. (…) Je také sympatické, že do života farního společenství zapojují své děti.“ Jiný názor nebyl tak pozitivní: „Naše společenství je přestárlé (průměr 70 let), ale už se objevují mladí. (…) Líbí se mi, že společenství existuje a že nemusím dojíždět do Kralup. Je to pro mne velký dar.“ Na otázku, co bychom měli zlepšit, ta samá farnice odpověděla: „Nevím, snad najít nové písně“. Opověděl i jeden pamětník: „Za dob po 1. světové válce byl duch i náboženské činnosti dost spojovány s politickými stranami, nejčastěji s Československou stranou lidovou, agrární, méně živnostníků. Náboženská nevraživost byla značná. I tak byla zde skupina mládeže, dva pěvecké spolky, stálý regenschori. (…) Dnes ve Velvarech chybí mládež. Důvody: program v televizi, sobotní mejdany a pitky hluboko přes půlnoc a dovolávání se svobody. A dospělí neumějí prosazovat vyšší cíle.“

Zeptala jsem se také, na co by Velvarští do svého města chtěli pozvat přespolní. Odpověď je jasná: na farní snídani (která nejlépe chutná po společně oslavené mši). Takže, milí spolufarníci, neleňte, přivstaňte si jednu neděli a přijeďte do Velvar! Nejbližší farní snídaně je 18.listopadu. Už jdu zadělávat na buchty…

Magdalena Čechlovská