Každý kámen, který na své cestě životem máš, tam překáží zbytečně, se jistě domníváš. Může být velký i ohavné tvary mít, ale věř, že tam, kde leží, musí být! Není tam k tomu, aby tvou cestu tarasil, zbavoval odvahy a ubíral sil. Vždyť právě proto jej tam sám Bůh dal, aby ti jím správnou cestu ukázal. Když narazíš na překážku, obracíš se k Bohu s otázkou: „Kam kráčím a co dělat mohu?“ Víš tedy, že přes veškeré tvoje zdání, ty kameny jsou známkou božího požehnání.

Úryvek je z knihy „V ženském gulagu u ledového oceánu“ od Ursuly Ruminové, redaktorky žijící po válce v Berlíně. V září 1952 byla vylákána agentem ze západního do východního Berlína. Zde byla zatčena a obviněna ze špionáže pro Ameriku. Přes svoji nevinu byla odsouzena k 15 letům nucených prací. Trest si odpykávala na Urale ve Vorkutě.

Po smrti Stalina dohodl kancléř Adenauer s představitelem Sovětského svazu Chruščevem propuštění všech německých zajatců. Úryvek pisatelka recitovala na vzpruhu svým spoluvězeňkyním o Vánocích roku 1952. První zajatci se do Německa vrátili v lednu 1954.

Knihu vydalo nakladatelství Brána v roce 2005.

Květa Březovská