Znáte Igráčka? Nebo oranžový praporek? Jestli ne, tak byste si následující řádky měli přečíst. 13. – 19. srpna měli mladí z celé republiky možnost setkat se v táboře se svými vrstevníky a kamarády, mohli poznat nové lidi a prožít společný duchovní zážitek. Pokud se teda mezi těmi 6000 lidmi najdete.

Ubytování bylo zajištěno ve školách, ve třídách, ve spacáku, na karimatkách, v noci… Při registraci v místě ubytování každý dostal jídelní lístky a průkazku, která sloužila i jako jízdenka na busy. Jelikož se ubytovacích míst čítalo kolem třiceti, některé byly až v Sezimově Ústí, museli se všichni na společný program dopravit. A tak nezřídka vznikaly dopravní kolapsy. Dovedete si představit, kolik lidí se vejde do autobusu, když vystoupivši přecházejí po přechodu několik minut? Nejvíce lidiček ovšem chodilo pěšky, nekonečné davy se hrnuly přes přechody a řidiči poznali moc oranžových praporků pořadatelů. Mávnutí neznamenalo volte naší stranu, ani zatrub v Praze, ale stůj.

Společný program se odehrával v Klokotech na hlavním pódiu, před kterým sedávali účastníci. Vedle hlavního pódia bylo menší jeviště a to pro sbor. Na setkání se střídaly dvě scholy, SBM a Credenc. Program byl dobrovolný a velice rozmanitý. Každý den se sloužila mše, probíhala katecheze, workshopy, koncerty nejrůznějších kapel, scénka z historie Tábora a Klokot a samozřejmě Informace s maskotem Igráčkem. Obědy a večeře se vydávaly u jídelních stanů s dlouhými frontami. Myslím, že se setkání vydařilo, spoustu lidí našlo nové kámoše, všichni snad odjížděli s dobrým pocitem a někteří v originálním tričku.

Martin Jarolímek