Je to už víc než dva roky, kdy jsem si řekl, že zjistím, kam to vlastně moje sestřička už několik roků v létě jezdí. Nějaká konference charismatiků, nebo jak to jmenovala. Kdybych jí neznal, myslel bych si, že se dostala do nějaké sekty. Charismatici jsou snad ti, co mluví ve vytržení zmatenými jazyky, oči v sloup nebo rovnou padají v mdlobách k zemi. Ale sestřička je snad normální a přesto jí to drží už pár let. No uvidíme. Musím se podívat na internet, tam najdu i nějaké nezávislé reference a oficiální stanovisko církve, pomyslel jsem si.

Internet nezklamal, našel jsem toho docela dost, na sektu to nevypadalo. Odkazy ze seriozních křesťanských serverů, ze stránek rádia Prohlas i televizního studia Telepace. No dobře, ale stejně to bude taková okrajová záležitost několika vyvolených křesťanů, kteří byli obdařeni zvláštními schopnostmi, charismaty. Připadalo mi to jako nějaký elitní klub v církvi. Že by k nim ale patřila moje sestra? Víru prožívá opravdově, to je vidět, ale že by měla nějaké zvláštní schopnosti? Vrtalo mi to hlavou. „Kolik se vás tam vlastně schází“ zeptal jsem se jí přímo. Padesát nebo sto…?“ „Asi dva tisíce,“ řekla jakoby nic. To mě omráčilo. Tolik charismatiků snad není v celé Evropě! Pak jsem objevil stránky se stručnou adresou www.cho.cz , nazvané Charismatická obnova. Strávil jsem nad ními celý večer až do noci. Pochopil jsem, že se nejedná zdaleka o okrajovou, elitářskou záležitost v církvi a že je rozšířena nejen po celé Evropě, ale i jinde ve světě. Hnutí vzniklo v Americkém Pittsburgu před více než třiceti lety, kdy se skupině studentů během víkendové rekolekce o Duchu Svatém dostalo zvláštního, velmi intenzivního pocitu Boží přítomnost, nových letnic. Během dalších měsíců zasáhla vlna této zkušenosti celé Spojené státy, modlitební skupiny vznikaly na univerzitách, ve farnostech i v řeholních komunitách.

Krátce potom byl papežem Pavlem VI. poslán do Spojených států belgický kardinál Suenens. Měl za úkol navštívit několik hlavních center obnovy a posoudit, co se vlastně děje. Suenens sám zkušenost nových letnic prožil a po své návštěvě o všem informoval papeže Pavla VI, který ho požádal, aby se stal poradcem charismatické obnovy a dohlížel na její začlenění do srdce církve. V roce 1975 svolal kardinál Suenens do Říma první světový charismatický kongres, na který už přijelo asi deset tisíc vedoucích charismatické obnovy z více než šedesáti zemí z celého světa. Tehdy papež Pavel VI. ve své homilii označil charismatickou obnovu za „velkou šanci pro církev a pro svět”. Dozvěděl jsem se také, kdo se do Charismatické obnovy zapojuje u nás. A nebyla to neznámá jména: P.Vojtěch Kodet, P.Michael Slavík, P. Aleš Opatrný, Kateřina Lochmanová a další.

Na stánkách charismatické obnovy jsem také objevil nabídku zvukových záznamů přednášek z minulých konferencí. Rozhodl jsem se pár z nich objednat. Tak nejlépe zjistím, o co vlastně jde. Skutečně mi za nějakou dobu přišla cédéčka a já jsem si hned jedno nedočkavě pustil. Byla na něm přednáška jisté řeholní sestry Veroniky a měla název: „Něco jakoby bránilo jejich očím“, což je věta z Lukášova evangelia o cestě dvou učedníků do Emauz po Ježíšově smrti. Téma 16. charismatické konference v roce 2005 totiž znělo „Poznali ho při lámání chleba“ a celé se točilo kolem tohoto příběhu.

Když jsem si poslechl celou přednášku, byl jsem docela zklamaný. Zdálo se mi, že se jenom známá fakta obracejí zleva a zprava a některé závěry mi připadaly docela mimo. To mi stačí! Odložil jsem ostatní cédéčka a přestal jsem na charismatickou konferenci myslet. Po několika týdnech jsem zapnul autorádio a místo oblíbené stanice jsem omylem zapnul CD mechaniku. Ach jo, to je zas ta přednáška, uvědomil jsem si. Nějak mi to ale nedalo, a tak jsem poslouchal dál. Snažil jsem se vnímat ta slova nepředpojatě, jako bych je slyšel poprvé.

Výsledek byl ohromující. To, co mi předtím přišlo banální a známé, bylo najednou aktuální a vzrušující. Týkalo se mě, tady a teď, slyšel jsem příběhy mého života, mé zážitky a zkušenosti. Jak mě může sestra Veronika tak znát? A pak jsem si uvědomil, že mě nezná ona, ale ten, se kterým se oba učedníci kdysi dávno cestou do Emauz potkali.

Sílila ve mně touha se na charismatickou konferenci letos přihlásit. Otevřel jsem příslušnou stránku na internetu, a zarazil jsem se. Místo konání - Výstaviště Brno. Kdo tohle místo znáte, určitě chápete, proč. Okamžitě se mi vybavily davy lidí na veletrzích, obchodníci v perfektních oblecích s povinným úsměvem, nelítostný zákon trhu a konkurence. Těžko jsem si představil místo vzdálenější duchovní atmosféře. A pavilon F, kde se měla konference konat, je snad nejhorší: celoskleněná neútulná krabice, propletená rourami ventilace a elektroinstalace, studené zářivky.

Obrat nastal, když jsem se doma se svými pochybnostmi svěřil rodině. „Pojedeme s tebou, jestli chceš“, prohlásila žena s nejmladší dcerou rozhodně. Druhý den jsem vyplnil přihlášku pro všechny tři.

První dojem po příjezdu na místo mě vrátil zpět k pochmurným asociacím: Výstaviště sice bylo prázdné, ale kolem pavilonu F se hemžily davy lidí. Když tak si poslechnu jednu přednášku a půjdeme poznávat krásy Brna, pomyslel jsem si. Záznam přednášek si můžu objednat a v klidu doma poslechnout. Vešel jsem do přítmí uvnitř, ze kterého vystupovalo jen osvětlené podium a nad ním moderní obraz Ježíše uprostřed učedníků. U jednoho z nich se sklání a myje mu nohy. Přitom se mu upřeně dívá do očí. Nad tím hlavní heslo konference: „Chápete, co jsem vám učinil?“

Ačkoliv interiér byl takový, jak jsem si ho pamatoval, přestal jsem vnímat jeho technickou strohost. Všude bylo plno lidí od batolat po seniory, ale nebyl to dav, jak jsem ho znal z veletrhů. Všechny prostupovala zvláštní vlídná, skoro bych řekl přátelská atmosféra.

Ve stejně vlídném duchu se nesly i příspěvky přednášejících. Přitom jsem se cítil zasažen jejich naléhavostí a konkrétním poselstvím, které jako by byly určeny právě mně.

Je velmi těžké popsat atmosféru setkání, modliteb, písní chval, mší svatých. Ale je možné je osobně prožít. Opakuji se totiž rok co rok. Takže se můžeme příště přihlásit společně. A nebojte se, žít v Duchu Svatém a užívat jeho darů není výsada několika mimořádných křesťanů, ale každého z nás.

A pro začátek si můžete třeba poslechnout některou z přednášek nebo homilie mší svatých, které mám na cédéčkách. Rád vám je půjčím.

Vláďa Šimík