V naší farnosti chystáme od 27. do 29. května 2005 pouť do Czenstochowé v Polsku. Jeden z účastníků podobné poutě v roce 2002 napsal malou vzpomínku...

Na počátku srpna roku 2002 jsme se zúčastnili části mariánské pouti do Czenstochowé. Já, kralupský farář Edward, který zařídil vše potřebné, tehdy ještě kolínský jáhen Marek a několik Edwardových přátel z Itálie. Přidali jsme se k pouti, která šla z Edwardova rodného kraje. Jejich pouť trvala asi deset dní, my jsme se připojili na poslední čtyři.

Stylově jsme byli zařazeni do oddílu sv. Vojtěcha, zcela jsme se však ztráceli v moři tří tisíc polských poutníků. Organizačně bylo zařízeno vše bezvadně. Pochodovalo se po kohortách jako byl náš sv. Vojtěch, které obsahovaly asi tři sta poutníků, body odpočinku byly většinou fotbalové stadiony a na noční přespání jsme byly rozebráni místními obyvateli. Kvůli velkému počtu mívaly kohorty určeny vždy jiné vesnice, abychom se vůbec dokázali vejít. Pouť se chodí již desítky let, zkušenosti byly znát.

Celá atmosféra pak evokovala dávné doby. Začínali jsme vždy polní mší pod širým nebem, která byla sloužena pro celé shromáždění. Dobu putování nám krátily modlitby kněží, kteří vedli naše kohorty. Byl to úžasný zážitek, neboť nás, poutníky, nic nedokázalo zastavit. Ani puchýře, průtrže mračen, únava.

Poslední den, den, kdy nás čekala mše v Czenstochowe a návštěva kostela Panny Marie na Jasné hoře, jsme vstávali ve dvě hodiny v noci. Odpoledne jsme dorazili, naše i jiné poutě ke katedrále, ale únava byla znát. Naši cizineckou komunitu však čekala velká odměna. Edward nám vyjednal přímou návštěvu zázračné ikony Panny Marie, mohli jsme dojít těsně k obrazu a poklonit se světici. Pocta které se dostane málokomu.



Ondřej Nauš